Pondělí 6. dubna 2020, svátek má Vendula
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 6. dubna 2020 Vendula

Dva pivaři na cestách vs. Gruzie a Ázerbájdžán

26. 03. 2020 16:01:17
Dva pivaři na cestách. Co napsat více? Jednoho dne jsme koupili letenky.Nic si dopředu nezjišťovali.Jen si zařídili ubytování a vyrazili. Jak to dopadlo a jestli jsme to přežili ve zdraví?Více se dočtete v první části cestopisu.

Dva pivaři na cestách vs. Gruzie a Ázerbájdžán

Nejdříve dovolte, abych se představil. Já jako autor cestopisu Milan a můj nejlepší kamarád Petr. Mně je dvacet pět let a Petrovi dvacet sedm. Známe se něco přes deset let a téměř od začátku podnikáme výlety. Nejdříve nesměle po České republice a na Slovensku se strachem, co až rodiče zjistí, že jsme za školou a poté po dalších státech Evropy s tím, že naše mámy vše podporují.

Vystudovali jsme školu a výlety začaly být neplánovanější a dál.

To bylo vše na úvod a teď bych vás rád uvítal u mého prvního cestopisu. Nabízí se otázka, proč po deseti letech cestování píši cestopis? Abych přiznal barvu, já opravdu nevím. Tenhle výlet byl výjimečný jenom tím, že byl mimo Evropu. Ale že by byl zajímavější než ostatní? To asi ne.

Jak nás vlastně napadlo letět zrovna do takových zemí? Inu jednoho dne jsem seděl s pivem a vodní dýmkou a projížděl jsem internet a slevy na letenkách. Po pár minutách jsem volal Petrovi, „Ty vole, Praha - Kutaisi za dva tisíce, co ty na to?“ Ještě ten večer jsme měli koupené letenky. Pár dní poté volal Petr, že by chtěl spáchat i Ázerbájdžán. „No dobře a jak to provedeme?“ Tak Petr našel Buta Airway letenky z Tbilisi do Baku a zpět za 48 EUR. Stačilo si jen podat žádost o e-visa za 23 USD a bylo vyřešeno. Možná z cestopisu usoudíte, že jsme hovada a ano, jsme! :-)

Den před odletem 13. ledna - Pondělí

Petr přijíždí do Plzně. Vidíme se po půl roce. Jedem do tiskárny. Tiskneme dokumenty, doma vše kontrolujeme. Vše v pořádku, a ještě kontrolujeme, jestli jsme si sbalili „Pussy“. Bez nich nás přece mimo schengenský prostor nepustí! Vše zkontrolováno a sbaleno. Tak se přece stavíme na pár piv...

Úterý

Rozlepuji oči. Sakra, to nebylo dobrý. Hlava strašně bolí. Nu což. Dělám snídani. Dáváme vyprošťováka a ještě jdeme chvíli spát. Naposledy kontrolujeme dokumenty a jdeme na express do Prahy. Projdeme se po Praze, máme plno času, přece jen do Kutaisi odlétáme až v osm večer. Po menší túře po Praze jedeme na letiště linkou AE z hlavního nádraží. Obdivuji Petra. Chvíli po výjezdu autobusu mu padne hlava a začne chrápat. Autobusák na rychlosti a stylu jízdy zrovna nešetří, a tak

obdivuji Petra ještě víc. Na letišti dáme pivo a projdeme kontrolou. Po nástupu na palubu zjišťujeme, že příplatková sedadla vpředu se vyplatí. Tři a půl hodiny letu. Dáváme každý asi pět deci vína... No na účet se dívat nechci... To bude zase cesta.

Středa

Vlivem posunu času dosedáme ve tři ráno v Kutaisi. První, co vidíme, je nádherná letištní věž. U celní kontroly dostáváme na uvítanou víno. To se nám ještě nikde nestalo, ale pít už nechceme. Jsme utahaní, jen si vybíráme z bankomatu lari. Máme zaplacený letištní transfer, tak jdeme na stanoviště. Jsem lajdák a rusky jsem se neučil, tak to zkouším anglicky. Prý jede do Kutaisi. Paráda! Moderní autobus. Usínáme... Po chvíli nás někdo hlučně budí, ať mu ukážeme jízdenku. Hned po tom nás pošle do jiného autobusu. No, autobus je silné slovo. Maršutka to je. Nechtěl jsem pít, ale po pár kilometrech jsem na odvahu vypil celou deci ochutnávaného vína. No, jestli takhle řídí v Gruzii každý... Bohužel řídí. Cesta to byla pekelná.

Kolem čtvrté ráno nás maršutka vyhazuje u ubytování. Ano, nonstop recepce. Co jsme si mysleli. Jasně, že je brána zavřená! Zvoním a nic. Co se dá dělat, volám majiteli. Přes email jsme se domlouvali, že přijedeme v tuhle hodinu. Přesto je majitel milý asi tak jako těžká kocovina. Dovede nás na pokoj. Při dotazu na wi-fi nás posílá do háje, že je brzo ráno. Na pokoji je šílená zima. Zalézáme do postele a zkusíme usínat. Byla to těžká cesta.

Probouzíme se. Je taková šílená zima, že jsem asi nastydl. Chci se osprchovat, ale to se mýlím. Koupelna je na záchodě řešená tak, že je sprchová hlavice napojena na umyvadlo a samozřejmě bez topení. Tak to ne. Kašlu na to.

Jedeme do centra maršutkou. Nevíme směr, ale prostě nastoupíme a jedeme. Vystupujeme o pár zastávek dál. Žaludek se začíná hlásit o jídlo. Jedli jsme ještě, než jsme šli do letadla a pivo by taky bodlo. Zalezeme do první hospody. Objednáváme pivo asi za 14 Kč a kuřecí polévku za cca 20 Kč. Pivo ušlo. Překvapilo. Polévka... no nic horšího jsem snad v životě nejedl, a to jsem zvyklý na hodně. Kdo dokáže udělat polévku na kopru ... no po pár soustech začíná žaludek silně protestovat. Kašleme na to a jdeme dál. Nakonec najdeme alespoň hot dog za přibližně 20 Kč s tím, že si člověk vybere, co do něj chce. No tak fajn! :-) Prý je tu někde lanovka. Dokonce je kousek. Jízdné stojí 8 Kč jedním směrem. Je to skvělé, ale chce to trochu odvahy. Seshora je krásný výhled a polorozpadlý zábavní park. Raději ho nezkoušíme. Raději sjedeme dolů a najdeme hospodu. Petr si dává brambory s houbami. Ochutnávám od něj a je to perfektní jídlo. Po cestě na ubytování kupujeme pár piv. Zítra bude dlouhá cesta.

Čtvrtek

Balíme se. Najdeme kus lana. Asi kdyby si to chtěl někdo hodit. No nic. Jdeme na vlak. Místenky máme zařízený předem, ale vůbec nevíme, jak to tu funguje. Nádražní budova je obrovská, ale má jen dvě nástupiště. Naštěstí je odjezdová tabule i v latince. Máme asi hodinu, tak se procházíme kolem nádraží. Všímáme si, že většina aut má zničený nárazník... Ani se nedivím s tím, jak tu jezdí :-D. Kupujeme piva v malém obchůdku.

Zajímavé je, že tady sice rozumí rusky, ale nikdo rusky moc mluvit nechce a anglicky tu umí spíše mladí.

Čekáme na vlak a čekáme cokoliv, ale tohle... to nečekal nikdo. Všichni začínají nastupovat do vlaku o jednom vagonu (zapřažený za „dvojičku“ ...železničáři ví, o čem píšu). „Pojazd Tbilisi?“ ptám se. Dostane se mi odpovědi. „Da.“ No přej nám bůh štěstí. To bude strašná cesta. Vagón šílený. Bývalý lůžkový vůz. No tím se muselo ještě jezdit na východní frontu.

Vyrazím do kupé s pozdravem „Zdrástvujťe!“ Spolucestující mi odpoví „Dobrý den“. Vyvalíme oči a hned se dáme do řeči. Krajané jedou do Arménie. Češi se nezapřou nikde, tak si s Petrem otevíráme pivo a český pár muž s ženou dolují víno klíčema. Když nemáte vývrtku tak si musíte umět poradit.

Nedokážeme si představit pět a půl hodiny v tomhle pekle. Po rozjezdu začne vůz „dupat“, že i letadlo v letové hladině je tišší. No snažím se zapomenout, co ze své profese vím o železničních vozech a doufám, že někde na výhybce nevyletíme. Strach s počtem piv klesá, ale piva docházejí. Ještě, že máme jízdní řád.

„Pobyt 16 minut?“ Sázíme se, kdo najde obchůdek a pivo. Sbírám odvahu a vybíhám, to nebylo dobré rozhodnutí. Kupuji pár plechovek, dávám je do kapsy a zbytek kupuji do tašky. Jdu do vozu, než nastoupím, tak mě nevybíravě chytá průvodčí za rameno. A volá policii, která s námi jela ve vlaku. Nevím, co chtějí. Řvou po mně gruzínsky. Už to nevydržím a začnu řvát česky. Policie se konečně vyjádří, sebere mi tašku s pivem a ukáže želízka. Konečně chápu, co chtějí, říkám „Já rozuměju!“

Konečně nastoupím. Málem mě zatkli v Gruzii. No dobrá. Vyndavám piva z kapsy. To se musí zapít. Dáváme si pozor na průvodčího.

Proboha! Konečně Tbilisi. To byla příšerná cesta. Jsme unavení, neskutečně unavení. Sháníme taxi. Je nám jasné, že před hlavním nádražím nás natáhnou. A natáhli, příšerně. Za tři kilometry si řekl asi 200 Kč. Nemáme na to smlouvat. Máme všeho dost. Nechceme nic, než jít chvíli spát. Dáváme mu jeho vyděračskou cenu a jedem.

Konečně pořádný ubytování. Teplo, koupelna, pohodlný postele. Konečně Gruzínec, co umí anglicky. Platíme, děkujeme a jdeme spát. Den to byl šílený.

Pátek

Vstáváme časně a překvapivě odpočatí. V deset hodin nám letí letadlo do Baku. Máme letenku bez veškerých zavazadel, ale chlapi si musí umět poradit. Pyžamo a náhradní ponožky do kapsy a jede se! Malinko nám dělá starost check-in, protože máme palubní lístky v mobilu, ale to se vyřeší.

Na hlavním nádraží kupujeme předplacenou kartu na metro. Bohužel si nepamatuji, kolik karta stála, ale jedna jízda MHD včetně metra stojí asi 8 Kč. Do metra se jde skrz turniket.

Hledáme „express“ na letiště. Ano, ty uvozovky jsou schválně. Letištní autobus staví snad všude a jízda trvá přes hodinu. S Petrem jsme se shodli, že cestou zpět platíme „táčko“.

Palubní lístky v mobilu u Buta Airway jsou úplně v pohodě. Jenže já mám asi vadnou základovou desku. Zhasíná mi display a musím dát ránu zezadu do mobilu. „Boarding pass, please“ na ten pokyn já dávám pěstí do mobilu. Moc důvěry jsem nevyvolal. No co, do letadla nás pustili. Od nízkonákladovky, kterou má ve vlastnictví Ázerbájdžán, jsem čekal vše, ale ne pohodlný Boeing se sedadly 2+2 a bagetou zdarma. A ještě s půllitrovou plechovkou pivka (nějaká Azer značka) za 1,5 EUR. Perfektní let.

Ázerbájdžán

Letěli jsme sem a vůbec nic jsme si nezjistili. Samozřejmě kromě toho, že musíme mít víza.

Na rovinu musím napsat, že mě Baku překvapilo. Je mi jasné, že Baku a ostatní budou úplně něco jiného, ale Baku je monumentální město. Dále jsme čekali, že v muslimské zemi člověk musí dodržovat jejich pravidla. Ale jedinou zahalenou ženu jsem viděl na letišti. Ostatní se s tím vůbec nepárali. Pivo jsme si mohli koupit v každém obchodě, a dokonce jsme našli sportbar s točeným pivem!! No uznejte, to přece v muslimské zemi nečekáte, že?

Ale zpět k cestopisu:

Přílet na letiště proběhl perfektně. Nádherné přistání. Jdeme na celní kontrolu „Passport! Visum! And step back and look at camera!“ No dobrá tedy. Celním projdeme. Hledáme bankomat, vypadá luxusně ... jako celé letiště. Všechno neskutečně moderní. Rozhodně jsme nečekali něco takového a po výběru peněz jdeme před letiště.

Vidíme automat na jízdenky. Vydává hned předplacené karty. Zvolíte si měnu, ve které chcete platit. Vložíte peníze a za ně vám vypadne elektronická „Baku card“.

Tímto bych vám rád poděkoval za pozornost a dočtení první části. Druhá část bude do pár týdnů, jestliže se bude první aspoň trošku líbit.

Kompletní fotoalbum zde: https://www.rajce.net/u1247309

A co bude dál? Jestli se otevřenou hranice tak plánujeme cestu do Moldávie a nikým neuznaného Podněstří a nočním vlakem do Rumunska.

Ještě jednou děkuji za pozornost.

Autor: Milan Masluk | čtvrtek 26.3.2020 16:01 | karma článku: 11.06 | přečteno: 346x

Další články blogera

Další články z rubriky Cestování

Libor Čermák

Pěší výlet kolem Králíků

Třetí den mé dovolené pod Králickým Sněžníkem jsem se rozhodl, že se vydám na výlet kolem Králíků. Navštívil jsem vojenské muzeum, pěchotní srub Cihelna, Dělostřeleckou tvrz Hůrku a několik dalších bunkrů v okolí.

5.4.2020 v 11:25 | Karma článku: 15.22 | Přečteno: 319 |

Libor Čermák

Dělostřelecká pevnost Bouda

V době, kdy někteří ničí památníky porážky nacismu, bychom si naopak měli připomínat další symboly boje proti této nadřazenecké ideologii. Jedním z nich jsou bezesporu i české dělostřelecké pevnosti. Dnes vám povím o tvrzi Bouda.

4.4.2020 v 12:17 | Karma článku: 18.22 | Přečteno: 574 |

Ladislav Větvička

Byl to fajny svět...

Byvalo to krasne. Když ste se nudili, sedli ste na vlak do ciziny. To ještě jezdivaly vlaky do ciziny. A vydali ste se kajsik za hranice. To se ještě mohlo jezdit přes hranice.

3.4.2020 v 12:05 | Karma článku: 43.09 | Přečteno: 3831 | Diskuse

Pavla Hermannová

Můj Izrael 6

I v dešti to je v Izraeli zajímavé a čas zde lze prožít naprosto jedinečně. Využíváme každé možné hodiny k poznávání této osobité země a jsme vděčni za všechny její dary.

3.4.2020 v 10:53 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 147 | Diskuse

Libor O. Novotný

Nebeská brána Tianmen

Číňané se stávají mistry v tom, jak využít přírodních krás k nalákání turistů a vyždímání jejich peněženek tak, že si to turisté ještě pochvalují (včetně mě). Příkladem může být oblast hory Tianmen a skalního okna Nebeská brána.

30.3.2020 v 15:00 | Karma článku: 12.80 | Přečteno: 317 | Diskuse
Počet článků 1 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 346

Ahoj . Jsem Milan. Je mi 25 let a cestuji různě po světe se svým nejlepším kamarádem Petrem. Všude ochutnáváme pivo.

Česko patrně srazilo míru nakažlivosti viru na méně než polovinu

Model českých odborníků tvrdí, že v Česku se výrazně zpomalilo šíření viru SARS-CoV-2. Podle jejich údajů klesla...

Schillerová: Podpora OSVČ bude plošná, podmínka poklesu příjmů zmizí

Ministryně financí Alena Schillerová chystá po tlaku ze strany živnostníků výrazné zmírnění podmínek pro přiznání...

Služba kontroluje práci z domova. Jejímu výrobci lidé spílají

Koronavirus ji firmám vnutil, jenže mnohé firmy mají pocit, že kvůli práci z domova ztrácejí nad pracovní silou dohled....

Ornella Koktová je podruhé maminkou. Dítě dostalo severské jméno

Ornella Koktová (27) je dvojnásobnou maminkou. Po synovi Quentinovi (7) přivítali šťastní rodiče 1. dubna na svět...

Vznikne generace superšetřílků? Koronavirus možná změní návyky lidí

Pandemie COVID-19 by podle analytiků do budoucna mohla značně proměnit světovou ekonomiku. Lidé podle nich nejspíš...